Máminka

Naše rozloučení s podzimem.

Rozhledna Máminka.

I když se bojím výšek, tohle jsem si užila.

Návštěvu Krušné hory určitě doporučujeme.

Pěkné dny.

Fotonávod: Rukávník na kočárek

Rukávník, plánovaný už od listopadu, zrealizovaný o svátcích.

Kdo je zmrzlík jako já a ještě jste si ho nepořídili 

(uznávám, že nejsem zrovna blesk a zima už je

nejspíš za půlkou :), můžete se inspirovat fotonávodem.

A co je na něj potřeba?

1. něco na zateplení - termolín nebo slabší vatelín

2. vrchní látka - nepromokavá šusťákovina 3. vnitřní hřejivá látka - fleece nebo wellsoft 

4. střih a 5. druky

Protože můj skener momentálně stávkuje, nemám střih k vytištění.

Vkládám alespoň foto s rozměry 1/4 střihu.

Překlopením a překreslením na druhou stranu středové (růžové)

linie pak získáte polovinu střihu, se kterou jsem pracovala já.

Rozměry jsou včetně 1cm přídavku na švy.

Když máme střih hotový, překreslíme ho a vystřihneme ze všech tří vrstev materiálu.

U vrchní látky a materiálu na zateplení přikládáme středovou hranu střihu k přehybu

látky. U vnitřní látky přikládáme střed střihu 1-2 cm od hrany přehybu látky (označeno šipkou).

Je to přídavek na budoucí šev, já na vnitřek použila Wellsoft a s touhle chlupatinou rozhodně doporučuju nechat přídavky na šev větší.

Ještě než odšpendlíte střih z látky, prostřihněte střed po celé délce, vzniknou 

Vám tak dva totožné díly vnitřní látky.

Kdo používá chlupatou potvoru zvanou Wellsoft, doporučuju ihned po nastříhání

sundat ze střižných hran všechny chlupy. Jakmile totiž s tímhle materiálem hnete,

lítají z toho chlupy všude. Já si vždy obmotám lepenkou ruku, lepivou stranou ven,

a pak ze všech krajů pěkně sundám nežádoucí "chmíří" (fotky nahoře jsem omylem

prohodila). Pak už můžeme sešít středový šev, látky dáme lícem na sebe,

střed sešpendlíme a uprostřed si vyznačíme cca 20cm, které nebudeme sešívat

a později přes tento otvor rukávník protočíme. 

Vrchní vrstvu šusťákoviny a termolín (vatelín) sešijeme po obvodu k sobě. 

Teď si můžeme na šusťákovinu vyznačit body, kam později natlučeme druky.

Doporučuji si takto připravený díl našpendlit na rukojeť kočárku a zjistit

tak, kde nejlépe druky umístit. Pro inspiraci přikládám nákres v centimetrech,

jak to vyšlo na náš kočárek. Vyznačila jsem si body na polovinu střihu

a na druhou je přenesla pomocí špendlíků. 

Když máme nakresleno, sešpendlíme podšitou šusťákovinu 

a vnitřní látku lícem k sobě a po obvodu přišijeme obě vrstvy k sobě.

Rukávník pomocí otvoru ve vnitřní látce protočíme. Oba materiály jsou choulostivé

na žehlení, tak jsem hrany, aby měly pěkný tvar, nesežehlila, ale uladila tupou

stranou nůžek. Teď už zbývá jen zašít otvor. Klidně na stroji, na hrubiána - jak

říkám já :) v chlupatině se to schová.

A nejlepší nakonec, natlučeme druky podle návodu na krabičce.

Jen si dejte pozor při natloukání spodních dílů. Ve středové části se rukávník spíná

chlupatinou k sobě (obr. 1), ale na bocích (obr. 2) se spíná chlupatina vrchní části

na šusťák spodní části. Látky se zde překrývají, aby do rukávníku nefoukalo. 

Čili spodní díl druku se na bocích natlouká opačně než je to na středu. 

Tak a máme hotovo!

A hurá ven! 

Pěkné procházení :)

1

Julie oslavila rok,

už je to slečna,

hrozně to uteklo.

Ale ten úsměv a čertíky v očích má pořád.

Velikonoční

Naše velikonoční tvoření.

Barevné, jako vždy.

 Když jsem ho pověsila, Ella byla hrozně hrdá.

Měla radost, jak se jí to povedlo.

A já mám radost, že jí to baví...

Krásné svátky!

Sestry

Zatím parťáci, snad jim to vydrží.

Ellinka je velký pomocník a pozorný ošetřovatel.

Najednou mi přijde hrozně veliká, až na některé chvilky rozumná

a hodně samostatná. 

Nemůžu si furt zvyknout na myšlenku, že jde v září do školy.

Strašně to uteklo... 

Letí to...

Pět měsíců uteklo jako voda.

Juli nám roste před očima.

Každý měsíc si ji fotím a už teď je těžko uvěřitelné,

jak byla ještě před pár týdny maličká...

Doma

Týden doma.

Už je to víc jak pět let, co jsem měla doma miminko...

Něco člověk zapomene. 

Něco si ale pamatuje dobře. Třeba jak miminko voní, jak vrní, jaké to je 

promazlit s ním půl dne. 

A taky si pamatuju, jak rychle miminko roste, o to víc se snažím

si každou takovou chvilku užít.

Pro Ellu

Výtvory posledních dní.

Háčkovaná čepička, letos první zimní, podšitá úpletem, 

ať mi neofoukne holčička :)

... a recyklace tatínkova trička, s obřím srdcem,

ať ví, že na ní myslím...

Jsem posledních pár dní nějaká rozněžnělá.

Jak se to blíží, dochází mí, že se mi bude hrozně stýskat, 

nejradši bych si jí do porodnice vzala s sebou.

Tak nám dnes tatínek pořídil alespoň jednu společnou,

ať se můžeme ňuchňat na dálku :)

Třicátý osmý

Dnešní dopoledne, začátek 38. týdne.

Už se to blíží, těším se, bojím se, tak střídavě, jsem plná očekávání.

A když nemůžu moc tvořit já, tvoří Ellinka,

Střihla jsem jí povlak na polštářek, vytáhla barvy na textil

a o zábavné odpoledne bylo postaráno.

Má z něj velikou radost.

Přišla za mnou s tím, ať si ho vezmu do porodnice, že mi ta srdíčka

přinesou štěstí... tak si ho přibalím.

Hnizdění

Už to na mě leze.

Stále držíme dva v jednom :)

A čím víc se to blíží, tím víc hnízdním. Občas mi to nedá a poruším režim,

postýlky povlečené, oblečky vyprané, plenek řádná zásoba...

Doháčkovaná čepička a botičky. A taky nějaké to šití, kojící polštář podle tohoto návodu.

Líbí se mi ten tvar a hlavně to, že je menší než ty klasické obří "rohlíky",

které jsou u nás k dostání. Tenhle pěkně pasuje kolem pupíku a nikde

se mi nemotá zbytečných půl metru materiálu.

Zašila jsem náplň (asi 25 litrů polystyrenových kuliček) do obyč plátna z Ikea a

povlak jsem ušila sice se zipem, ale všila jsem ho do švu, oproti návodu.

A včerejší koláč, který je už dnes skoro minulostí :)

Recept je tady, jen jsem dala polovinu tvarohu a na něj naskládala na tenké plátky

nakrájená a oloupaná jablka. Vše zasypáno skořicovou drobenkou (35g změklého másla,

70g hrubé mouky a 70g moučkového cukru, lžička skořice a pěkně prohňácat mezi prsty :).

Ella s tatínkem pouští venku draka, tak se jdu statečně vrhnout na poslední kousek.

Pěkné odpoledne všem.

Nohy hore

35. týden, po včerejší kontrole už musím opravdu jen ležet.

Ještě pár týdnů, pro miminko je brzy.

 Dlouhá doba pro nicnedělání.

Pořád se mi honí hlavou, co všechno jsem ještě chtěla stihnout...

Tak jsem se vrhla alespoň na háčkování, teplá čepička pro miminko,

podle současných teplot venku se bude na cestu z porodnice hodit :)

A ještě k nakouknutí poslední dva počiny.

Šito po kouskách, víc jsem toho za měsíc nezvládla.

Košile do porodnice, s výstřihem na kojení.

a dárek pro tchyni k narozeninám.

Teď už jde stroj stranou.

Háčkům zdar a krásný víkend všem!

Relax

Odpočívám, nedobrovolně.

Miminko se chystá ven dřív než by mělo. 

A tak zvládnu jen malé projekty, postupně, po kouskách.

Renovace staré židličky. Pokladu, který dělal bratr ještě na škole.

Původně jsem chtěla dát nátěru na hrany ještě patinu, ale ještě než jsem ušila sedák, stačila Ella neustálým přenášením konstrukci "opatinovat" sama. Je pro ní, tak se alespoň zapojila :)

A baví mě teď tisknout na látku. Tak jen ukázka jediného, co jsem zvládla našít na Fler.

V hlavě mám spoustu nápadů, chtěla jsem toho do listopadu spoustu stihnout.

Tak se nechám překvapit, co mi miminko ještě dovolí :)

Venku je krásně. Prý poslední víkend, kdy se ještě trochu ohřejeme.

Tak hurá na sluníčko...

119 dní

Pravda, taková menší pauza v blogování :)

A co se u nás událo a stačilo se zaznamenat?

Ellinka se s tatínkem účastnila pár místních akcí.

Taky začala nosit brejličky a v jízdě na kole se zdokonalila tak, že může vyrážet na delší výlety s tátou.

Muž se párkrát „vytáhl“ ve školce a to třeba když konečně dorazil s Ellinkou v čas (foto si do knihy rekordů pořídila paní učitelka) a taky když se s dětmi nečekaně účastnil akce „namaluj svojí maminku“ a s výtvorem to dotáhl až na výstavku hned vedle Ellinky – ještě, že ten výtvor tchýně neviděla.

A co jsem dělala já? 

První pár týdnů odmlky jsem prožívala (tedy spíš přežívala) celodenní nevolnosti (kdo to nazval ranní???), kdy mě nad vodou držel jen led, nanuky a spousta spánku s nohou ukotvenou k podlaze. 

Důvod toho všeho asi nejlépe vystihla Ella, když začala maminku malovat takto.

Když už jsem konečně mohla mezi lidi, na dalších pár týdnů jsem se vrátila zpět do „školních lavic“ a po zkoušce si začala užívat léta s Ellou. Ta nesla mojí celodenní nepřítomnost dost příšerně a v kombinaci se zvykáním si na sourozence "na cestě" to bylo celkem krušné období.

Ušila jsem si i něco na pupík a zrealizovala i pár nápadů, které jsem během toho všeho načmárala do "šuplíku".

Odhodlala jsem se zkusit ušít něco z úpletů i na mém obyčejném stroji a ono to nečekaně šlo. 

Při šití jsem fotila, takže nějaké návody budou, ale o tom příště….

A co nového u Vás? ;)

Krásné letní dny.